Vltavan Čechy

Vltavan Čechy byl založen 2.1.2000 jako svaz vltavanských spolků.

Sdružuje zájmové organizace mající vztah k řece Vltavě. Svou činností navazuje na tradice spolkového života lidí kolem řeky Vltavy. Posláním Vltavana Čechy je podporovat a organizovat kulturní a národní život lidí, kteří mají vztah k řece Vltavě.

Zakládajícími členy jsou Vltavan Davle, Spolek Vltavan v Praze, Spolek Vltavan Purkarec a Vltavan Štěchovice.

Vltavan Čechy spolupracuje s obdobnými zahraničními organizacemi. Je členem Mezinárodní vorařské asociace(International Timber Floating Association)

Subjekty sdružené ve Vltavanu Čechy si ponechávají samostatnost svého právního postavení, majetku a činnosti.

(Dle stanov spolku)

První spolehlivá zmínka o plavení vorů na Vltavě je z r. 1316., poslední vor doplul na rozestavěnou přehradu Orlík 12. 9. 1960. V době největšího rozkvětu na přelomu 19. a 20. stol. pokračovala řada vorů z Prahy do Německa, některé až do Hamburku. Od r. 1902 se užíval i vlek (remorkáž) vorů parníky.  

Vltavanské spolky.

V roce 1871 početný podskalský lid, dělnictvo pracující v náplavkách, vorových přístavech, skladech dřeva nebo při plavbě, vytvořil svépomocný podpůrný spolek "VLTAVAN", podle vzoru hornických bratrských pokladen, v oné době ustavovaných. Z příspěvku členů a výtěžku podniků spolkem pořádaných, byli podporováni nemocní, poskytován příspěvek na pohřeb zesnulého člena a pozůstalým vdovám a sirotkům přispíváno hmotně k překonání životních těžkostí při ztrátě živitele.

Byl to v té době, možno říci, první náznak odborové organizace. Sdružováním plavců a dělníků přidružených pracovišť ve Vltavanu, byla posilována dělnická solidarita v době, kdy ještě nebylo odborových ani jiných politických k ochraně a podpoře pracujícího dělnictva. I když dnes pozbyl tento podpůrný spolkový řád svého významu, udržela se tradice Vltavanů. Oni uchovávají v paměti historii vltavské plavby a života kolem vody. Jejich bratrské vzájemné vztahy nacházejí uznání a podporu veřejnosti.

 Podle vzoru pražských Vltavanů organizovali se i plavci v jiných místech. V roce 1897 je ustaven Vltavan v Davli a ve Štěchovicích. Stanovy Štěchovických byly schváleny až počátkem roku 1898 a proto jsou štěchovičtí Vltavané oproti Davelským o rok mladší. V roce 1902 se ustavil na hořejší Vltavě Vltavan v Purkarci, kde byli organizováni většinou voraři.

Národnostní boje mezi pražskými Němci a Čechy, bojující v době vzniku Vltavanu, odrazily se i v jejich oblékání. Vltavanské kroje hýří slovanskými barvami. Červenobílé pruhované košile, modré nebo bílé kalhoty, modré kabátce s kotvami, symboly plavectví, na klopách, kolem pasu modrá šerpa a nízké ploché lesklé klobouky s modrou stuhou, to jsou kroje pražských. Oblečení s malými odchylkami je společné všem. Jen pokrývkou hlavy jsou podstatněji odlišeni. Davelští nosí bílé plátěné čepice, štěchovičtí modré soukenné čepice a purkarečtí, kteří dříve nasívali měkké černé klobouky, což bylo velmi působivé, neboť připomínali oblečení vorařů při jejich plavbách, kdy takovýchto praktických pokrývek hlavy používali, zaměnili tyto za šífařské čepice, podobné štěchovickým v barvě černé.

 Vltavané chovají ve velké úctě své historické prapory. V dobách jejich vzniku byli plavci lidmi věřícími. Za svého patrona měli sv. Jana Nepomuckého. Štěchovičtí mají jeho obraz na praporu, který nosí v čele svého útvaru od 24. července 1900.

Mezi jednotlivými vltavanskými složkami jsou udržovány skutečně bratrské vztahy. Využívají všechny příležitostí k vzájemnému setkávání. Jejich delegace přicházejí na výroční schůze, plesy a zejména na slavnosti konané u příležitosti jubileí. To obyčejně přicházejí se svou hudbou. Jejich malebné historické kroje září na těchto slavnostech svou pestrostí. Avšak kroje oblékají také při smutných příležitostech, když některého ze svých členů doprovázejí na místa, odkud není návratu - na hřbitovy. V dobách plavby tam občas ukládali i oběti povolání, utonulé. Štěchovický hřbitov se stal místem posledního odpočinku i starému vltavskému plavci, vrátnému Danělkovi, který zemřel na šífu při plavbě Svatojánskými proudy.

 Davelští k uctění památky utonulých postavili na břehu Vltavy pomník. Podle jejich vzoru, mohutné kotvy zasazené mezi kameny, tvoří dnes pomníky utonulým v sídle všech vltavanských spolků.

Vltavané také projevili vděčnost své řece za to, že poskytovala obživu jim, jejich otcům a dávným předkům a z popudu štěchovických poblíž pramenů Vltavy v šumavské Kvildě, zasadili do skály pamětní desku "Vltavě - živitelce". Toto místo se stalo poutním místem a každoročně tam, ať již jednotlivě, nebo hromadně zajíždějí. A nejen Vltavané, ale i jiní návštěvníci Šumavy se tam zastavují, o čemž svědčí cestička ke skalisku již vytvořená.

Pramen: brožura "Štěchovice v historii tisíciletí", vydáno k 75.výročí založení Vltavana ve Štěchovicích v roce 1973, napsal František Heřman a členové Vltavanu Štěchovice.

Zakládajícím členem Spolku Vltavan v Praze byl i vážený občan - primátor Prahy František Dittrich. Také současný primátor MUDr. Pavel Bém pokračuje v tradici a přijal čestné členství tohoto spolku.

Stručná historie voroplavby na Vltavě

Voroplavba byla ve 14. století, kdy již existuje více historických informací, v plném rozkvětu. Dřevo bylo pro lidi vždy velmi důležitým materiálem, bylo základním zdrojem energie. Člověk se naučil vázat klády dohromady a získal tak plavidlo s výbornými plavebními vlastnostmi.

Vory složili nejen k dopravě dřeva, ale i soli, medu, kamene, písku, tuhy, smoly, dřevěného uhlí, šindelů, sýrů z Třeboňska, piva z Budějovic, skleněných výrobků z Vimperka a dalšího zboží.

Výhodou plaveného dřeva oproti dřevu neplavenému:

nepracuje;

• je pevnější v tahu i tlaku.

  je odolnější proti škůdcům;

Vltava se svými pěti velkými přítoky - Malší, Lužnicí, Otavou, Sázavou a Berounkou - měla pro voroplavbu všechny předpoklady:

• v blízkosti bylo bohatství lesů s kvalitním dřevem;

  na dolním toku leží Praha, sídliště obydlené již od dávných dob a s živým obchodem, na Velkém Labi pak další města.

  všechny tyto řeky protékají mírnými údolími s vhodnými příjezdy a místy k zakládání vazišť a s řadou přístavů;

Od doby Karla IV. probíhaly pokusy o splavnění Vltavy. Většímu rozvoji lodní plavby ale bránily nebezpečné Štěchovické proudy, později nazvané Svatojánské proudy. Náklady na lodní dopravu také zvyšovaly stálé opravy potahových stezek, které trpěly povodněmi a dřenicemi (tahem ledových ker při jarním tání) více, než jiné vodní stavby. Z těchto důvodů se pozornost solních úředníků upínala k pramenům (plavidlům skládajících se z vorů svázaných z klád a navzájem volně spojených), které mohly plout i za nepříznivých vodních stavů a byly poměrně spolehlivým a bezpečným dopravním prostředkem. Solní obchod tak v Čechách závisel především na voroplavbě.

Pohromou pro voroplavbu byla až 1. světová války - většina plavců musela narukovat, těžba dřeva poklesla a nebyl o ně ani dostatečný zájem. Po válce již nenabyla toho významu, jaký měla dříve.

Další problémy přinesly stavby přehrad a nutnost remorkáží na přehradní vodě. Po stavbě Vranské přehrady byla r. 1943 dokončena Štěchovická přehrada a byl zde ponechán pouze tunel o světlosti 6 m, jimž voda prudce proudila a při výjezdu tvořila velké a nebezpečné peřeje. Proto bylo proplouvání těchto míst stanoven zkušený plavec, jenž proplouval s každým pramenem jako lodivod.

Stavba Slapské přehrady zarazila voroplavbu do Prahy úplně. Poslední prameny projely do Prahy v roce 1947. Od r. 1948 se plavilo dřevo už pouze příležitostně, hlavně pro potřebu přehrad. Poslední prameny projely po Vltavě 12. září 1960. Tímto datem se uzavřela tisíciletá historie voroplavby v Čechách.

V roce 1971 byla provedena rekonstrukce voroplavby, totiž přípravných prací, stavby vorů a pramene (šestivoroného) a plavby pramene z Vyššího Brodu do Českých Budějovic. Z technických důvodů skončila plavba již v Březí. Z této rekonstrukce vznikl dokumentární film, bohatá fotografická dokumentace a byly zachyceny vzpomínky několika z posledních plavců.

V roce 2000 byl postaven vor ve Štěchovicích Vor 2000 (brožura), který byl v Praze na Vltavě provozován jako turistická atrakce v rámci akce Praha - Evropské město kultury roku 2000.

Po ukončení programu projížděk na Vltavě v Praze 15.9. vor doplul do přístavu Praha - Holešovice, kde byl rozebrán. Dřevo bylo poté odvezeno na pilu. Vyplavené dřevo věnoval generální ředitel Lesů České republiky s.p. ing. Oliva Nadaci pro záchranu kostela Sv. Václava ve Výsluní na Chomutovsku.

Další vor byl postaven v roce 2002 v rámci oslav 100 let od založení Vltavanu Purkarec

Copyright © foto www.hluboka.cz

Fotografie použity na webu města Hluboká nad Vltavou a zveřejněny a s laskavím svolením vlastníka MÚ Hluboká nad Vltavou . Děkujeme.

                          Výtoň - expozice  Muzea hl.m.Prahy

                                  stálá expozice historie Podskalí, vorařů - plavců a pražské paroplavby

Rašínovo nábřeží 412, 128 00  Praha 2 - Nové Město

Otevřeno: denně kromě pondělí 10.00 - 18.00 hodin.

Vstupné: základní 30 Kč, snížené 20 Kč, rodinné 60 Kč, školní skupiny 10 Kč na osobu (vč. pedagogického dozoru), děti do 6 let zdarma
Každý první čtvrtek v měsíci vstup za 1 Kč pro děti, studenty, rodiče s dětmi a seniory.

+420 224 919 833 ,  objednávky komentovaných prohlídek na +420 224 227 490