Jump to content

Spolek VLTAVAN Purkarec

http://www.vltavan-purkarec.cz/

IČ: 466 82 082; založen: 1902; sídlo: Purkarec, 373 43 Purkarec

Předseda:   Jan Pöschl 
        tel: +420   603 937 512

   email :     peslak@centrum.cz

 

  

                                                     Historie spolku Vltavanu Purkarec

Spolek Vltavan Purkarec je jedním ze čtyř stejnojmenných spolků – Vltavan Praha (založen 1871), Vltavan Davle (1897) a Vltavan Štěchovice (1898).

Založen byl v roce 1902 jako spolek vzájemně se podporujícími lesními dělníky, plavci, rybáři a pobřežními při úmrtí, úrazech a nemoci. Svou první slavnost tzv. "Zaražení spolku" spolek pořádal 15. srpna 1902.

První historický prapor si členové pořídili v r. 1903 a slavnostně byl vysvěcen v kostele sv. Jiří dne 15.8.1903.

                                                                Více o historii spolku

Podpůrný spolek Vltavan v Purkarci založili především lidé zaměstnáni jako lesní dělníci v hlubockém a poněšickém polesí, kteří v podzimním a zimním období pracovali v lesích a připravovali porážené dříví pro dopravu po řece Vltavě do Prahy a dále do Německa. Dříví bylo dopravováno na tzv. vaziště – splazy, kde se třídilo a počátkem jara se klády svalovaly do řeky a plavci z nich vázali jednotlivé tabule - vory o 14-16 kládách a připravené jednotlivé tabule se spojovaly a tvořily pramen – tj.voroplavební jednotka zákonem stanovené délky a šířky s vybavením. Průměrná délka bývala 80-140 m.

V pamětní knize se uvádí :

Spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných „Vltavan“ v Purkarci v okresích to Hlubockém a Vltavo-Týnském založen jest dne 1. dubna roku 1902 přičiněním Františka Jozi a Jana Jozi, a sice dle usnesení prvních čtyřiceti členů vesměs rodáků a plavců to Purkareckých a sloužiti má k tomu: By členy své nemocí neb úrazem stižené podporoval a při jejich úmrtí, jejich pozustalým aspoň částečně pohřební útraty nahrazoval.

 

Za vrchní správu spolku zvoleni byli následující hodnostáři a sice :      

                                                                                                                                        protektor      František Vondrášek

                                                                                                                                        předseda      František Veverka

                                                                                                                               místopředseda      Jan Rys

                                                                                                                                          jednatel      Jan Joza

                                                                                                                                       pokladník     František Němec

Fotokopie zápisu pamětní knihy  

Spolek Vltavan v Purkarci pořádal svou první slavnost a sice tzv. "Zaražení spolku" v den Nanebevzetí Panny Marie t.j. 15.srpna 1902. Slavnosti se m.j. účastnilo 9 členů spolku Vltavan z Prahy. Tento den se stal pro spolek památným a dlouhá léta se 15.srpna každoročně v Purkarci oslavoval vznik a založení spolku Vltavan v Purkarci. V tomto termínu spolek Vltavan organizoval oslavy každý rok až do roku 1959. (Od roku 1960 mohly být oslavy organizovány pouze1x za 5 let a z různých důvodů (žně, spartakiáda, různé brigády a mimo jiné i z důvodů finančních) nemohly být v den Nanebevzetí Panny Marie. Oslavy musely mít přívlastek „mírové“.

Druhou spolkovou slavnost spojenou se svěcením spolkového praporu pořádal spolek v následujícím roce rovněž 15.srpna 1903.

Prapor byl pořízen z příspěvků tehdejších členů 91 činných a 6 zakládajících. Zhotoven byl „Ženským výrobním spolkem českým v Praze“ a tehdy stál 500 K (250 Zl.). Kmotrou praporu byla paní kněžna Ida ze Schwarzenbergu .

3.- 4. června roku 1907 se spolek zúčastnil s praporem a hudbou zlaté svatby jasných knížecích manželů na Hluboké. Za blahopřání spolek obdržel dar ve výši 300 K. 3.listopadu 1907 deputace spolku odevzdala dva diplomy čestného členství do rukou jeho jasnosti Adolfu Josefu, knížeti ze Schwanzerbergu vévodu krumlovskému,rytíři zlatého rouna c.k. majoru a Janu Adolfu knížeti ze Schwarzenbergu dědičnému princi a protektoru spolku.

Spolek dále udržoval přátelství a vzájemné návštěvy se vzdělávacím spolkem „Podhrad“ Hluboká n/Vlt, „Národní jednotou pošumavskou“ Hluboká n/Vlt. Po I. světové válce to byly „Obec legionářů“ v Č.Budějovicích, „První jihočeský spolek Čs.vojínů a úředníků“v Č.Budějovicích, „105.dělostřelecký pluk“v Č.Budějovicích (Čtyry Dvory), spolek „Vojenských vysloužilců“ v Hluboké n/Vlt. a další jako Požárníci, Sokolové, později Obec baráčníků .

27.listopadu 1919 spolek Vltavan byl při tom, když se v Purkarci sázela „Lípa svobody“ (stojí dodnes naproti kostelu).

17.října 1920 byl v obci odhalen a vysvěcen pomník padlým v I.světové válce pro Purkarec, Jeznici, Buzkov a Novou ves. Pomník stál 8000 K a protektor spolku Vltavan pan Jan Adolf Schwarzenberg přispěl 1000 korunami.

Dne 5.srpna 1921 zemřela první kmotra spolkového praporu paní Ida kněžna ze Schwarzenbergu. V září 1938 zemřel protektor spolku j.j. Jan Adolf ze Schwarzenbergu. Novým protektorem od 10. prosince 1938 se stal Dr. Adolf Schwarzenberg. V témže roce spolek přispěl 500 korunami na obranu vlasti.

V letech 1939 – 44 spolek plnil jen své základní poslání, t.j podpůrnou a schůzovou činnost bez oslav a veřejných projevů.

První poválečná oslava, které se spolek zúčastnil byla „NÁRODNÍ SLAVNOST“ 15.července 1945 v nedalekých Rachačkách. 15. srpna to byla již opět tradiční spolková slavnost.

Po válečných létech 1940 – 44 přišla léta 50. 60. a 70. V červenci 1953 bylo spolku Vltavan v Purkarci a to v souvislosti s žádostí o povolení pořádat výroční slavnost oznámeno, že spolek jako samostatná organizace byl zrušen. Toto bylo sděleno ONV v Týně n/Vlt. s odkazem na zákon č.68/1951 Sb. V té době se členové spolku nemohli společně zúčastnit ani pohřbu svého člena br.Václava Jozy v Purkarci. Podobný osud v té době potkal i mnohé jiné spolky. Pokud se chtěly v té době udržet , musely se smířit s tím, že se stanou součástí některé místní povolené organizace nebo závodu, který bude ochoten podobné spolky pod svá křídla vůbec přijmout.

Na podobném principu již v té době působil ve své činnosti Vltavan v Davli a to pod názvem „Závodní klub Vltavan v Davli pod n.p. Čsl.plavba Labsko-Oderská.“

A právě na davelské se purkarečtí vltavané obrátili s žádostí o pomoc. Díky tehdejšímu předsedovi davelského Vltavanu br. Kovaříčkovi a jednateli br. Ladislavu Pšeničkovi došlo k dohodě a spolek Vltavan Purkarec byl 23.října 1953 začleněn do Závodního klubu v Davli pod názvem „Závodní klub Vltavan v Purkarci“ Z purkarecké strany se o další existenci zasloužil tehdejší předseda Vojtěch Ebrt a jednatel Václav Kocourek.

Dalším osudovým rokem Vltavanu v Purkarci byl rok 1959. V srpnu 1959 na mimořádné členské schůzi došlo k jednání mezi Vltavanem Purkarec a Osvětovou besedou v Purkarci o nové začlenění Závodního klubu Vltavan v Purkarci a to k Osvětové besedě při MNV. Na této schůzi byli přítomni i bratři z Davle Josef Kovaříček, Ladislav Pšenička a br. Štěpánek K začlenění došlo 24. listopadu 1959 pod názvem „Zájmový kroužek Vltavan při OB v Purkarci.“ Takto začleněný spolek působil až do roku 1976, kdy OB při MNV v Purkarci byla zrušena.

Vltavan Purkarec v té době požádal ONV v Č.Budějovicích o samostatné působení, a předložil stanovy své činnosti ke schválení. Tyto byly schváleny 10.února 1976 a spolek od té doby dále působil jako „Dobrovolná organizace Vltavan Purkarec“.

Ani takto Vltavan neexistoval déle než 3 roky. Již 12. ledna 1979 bylo Vltavanu zasláno rozhodnutí KNV v Č. Budějovicích s tím, že stanovy schválené ONV 10.února 1976 byly schváleny v rozporu s ustanovením § 2 zákona č. 68/1951 Sb.o dobrovolných organizacích a shromažďování a že jsou neplatné. Spolku Vltavan bylo doporučeno, aby se spolek přidružil k nějaké organizaci, která je součástí NF (Národní fronta) nebo, aby se spolek stal součástí místního podniku.

Na základě tohoto doporučení bylo jednáno s JZD „Vltavan“ Olešník a došlo k dohodě, že spolek bude moci dále působit pod názvem „Kulturní kroužek Vltavan při JZD Vltavan Olešník“ Pod tímto názvem spolek působil od 1.července 1979 až do 19.února 1991.

V jubilejním roce 1972 členové a příznivci Vltavanu vybudovali svépomocí na návsi památník „Všem voroplavcům Vltavanu z Purkarce a okolí“

K 75. výročí založení spolku v roce 1977 byla pro veřejnost otevřena „Síň tradic jihočeské voroplavby“. „Síň“ byla vybudována rovněž svépomocí, původně v domku č.p. 33 paní Marie Šlechtové. Největší podíl na vybudování měl nejstarší člen spolku (od roku 1924) br. František Vondrášek – jednatel spolku, lesní dělník, plavec s vrátenským patentem pro plavbu až do Hamburku a též purkarecký převozník. Pan Vondrášek sám vyrobil pro „Síň“ nejzákladnější exponáty a ve vltavanské kronice zevrubně popsal postup vázání vorů a pramenů. V tomto objektu byla expozice voroplavby až do roku 1993. V roce 1991 ve smyslu § 22 zákona 229/91 Sb. paní Šlechtová uplatnila nárok na vrácení objektu.

„Síň“ voroplavby byla znovu otevřena v roce 1995 v objektu č.p. 86, od roku 1955 budova MNV (Místní Národní Výbor) Na objektu byly provedeny nezbytné stavební úpravy. „Síň“ byla rozšířena o informativní expozice dalších spolků Vltavanu Praha, Davle a Štěchovic. V „Síni“ jsou rovněž informace ČEZu o vodních elektrárnách, o činnosti Povodí Vltavy v Českých Budějovicích a o JE Temelín.

Po ukončení diktatury proletariátu a vlády jedné strany v r.1989 se spolek snažil osamostatnit. Ve smyslu Zákona č. 83/1990 Sb. z 27.března o sdružování občanů požádal o registraci a od 20.února 1992 je spolek Vltavan zaregistrován u MV České republiky pod číslem VSP/1-5404/91-R jako samostatný, pod názvem „Spolek Vltavan Purkarec“.

V roce 1997 dle návrhu jednatele Františka Nedbala, spolek si poprvé v historii nechal zhotovit zlaté spolkové odznaky. Odznaky zhotovilo družstvo „Znak“ Řipská ulice č. 24, Praha 10 – Říčany a stály 27.532,- Kč.

V roce 1998 jednatel spolku František Nedbal též navrhl a zajistil zhotovení nového spolkového praporu. Prapor zhotovila firma pan Michal Marček „Výšívky“, Koněvova 217, Praha 3 a stál 37.540 Kč. Vysvěcení a rozvinutí praporu bylo provedeno při mši sv. v kostele sv. Jiří, kterou celebroval jáhen Bořivoj Prajer 15.srpna 1998 (95. výročí vysvěcení původního historického praporu 15.srpna 1903) a to za účasti ostatních vltavanských spolků a Dělnické besedy Havlíček z Řevnic.

Spolky VLTAVAN se od samého začátku těšily velké vážnosti a zájmu všech místních i okolních obyvatel. Hlavně jejich slavnostní průvody ve stylových krojích s historickými prapory a se spolkovými kapelami byly a jsou ozdobou každé z jejich oslav. Do spolků Vltavan se hlásily mnohé významné osobnosti, nebo se stávaly čestnými členy (herci, malíři, hudebníci, primátoři…) Spolky mezi sebou udržují úzké přátelské a kulturní styky. Udržují přátelství i s dalšími mnohými spolky a organizacemi podobného charakteru v místě a okolí („Dělnická beseda Havlíček Řevnice“ u Prahy, hasiči ap.) Plesy vltavanů jsou stále nejnavštěvovanější a tvoří významnou část kultury v místech působení. spolků.

Vltavanské kroje

Typické oblečení plavců – manšestrové nebo štruksové kalhoty ohrnuté nad kotníky, nízké holinky, silné košile bez nákrčníků, vesta, kazajka, šátek okolo krku, v chladu krátký silný kabát a čepice se štítkem nebo klobouk.

Již od samého vzniku si jednotlivé vltavanské spolky pořizovaly sváteční charakteristické kroje. Po vzoru pražských vltavanů jsou to kroje v podstatě jednotné, které se liší jen typem pokrývky hlavy. Jsou to bíle plátěné kalhoty, modré sako se zlatými knoflíky a kotvičkami, červenobílá pruhovaná košile, kolem pasu červená šerpa a na hlavě nízký tvrdý černý lesklý cylindr se širokou kobaltově modrou stuhou. V Davli místo klobouků se původně nosily tmavomodré„kastrůlky“ s kšiltem a bílou stuhou. Později davelští začali nosit a dodnes nosí bílé čepice s kotvičkami. Ve Štěchovicích členové spolku Vltavan nosí tmavomodré čepice s kotvičkami. Purkarečtí vltavané původně nosili tmavé klobouky s modrou stuhou a od roku 1958 nosí černé, později tmavomodré čepice rovněž s kotvičkami.

O vzniku kroje nejsou dostatečné doklady a traduje se, že kroj je dědictvím po revolučních námořnících francouzského obchodního loďstva. Dodnes se takový anebo některé jeho součásti nosí ve Středomoří, na lodích a v přístavech francouzského a italského jihu. O jeho dovezení do Čech existují dvě verze, tradované a konzervované ústním podáním. První tvrdí, že byl inspirován potomky francouzských emigrantů, z nichž se někteří po Velké revoluci usídlili i v Podskalí, zdomácněli a někteří jejich potomci se stali členy Vltavanu.Ti pak navrhli prostřednictvím tehdejšího jednatele Šimona Orazského dne 21.ledna 1872, jak stojí v zápise, tento kroj. Byly to například rody Debreé, Marat, Švalié a další. Druhá verze praví, že kroj přivezl ze svých cest podskalský rodák a spoluzakladatel Vltavanu František Dittrich, purkmistr král. Města Prahy. Návrhem prý pověřil rovněž Šimona Orazského, neboť nejen s ním, ale s celým tehdejším vltavanským výborem byl jako rodák a usedlý soused podskalský téměř v denním styku. Tolik ústní podání.

Dle různých pramenů zpracoval: František Nedbal

                                                                Současnost spolků

                                                                                Motto : „Ať to v Čechách jak chce chodí Vlatvan to neodradí.“

Přes 100 let trvání vltavanských spolků je dostatečným dokladem naplnění úvodního motta a je předpoklad, že spolky zdárně proplují i 21. stoletím. Od samého počátku vzniku, spolky působí jako samostatné organizace, aniž by usilovaly o sloučení pod jedno vedení. Jen jednou - v červnu v roce 1939 projevili pražští vltavané snahu o sloučení všech spolků pod jedno ústředí, ale tato snaha se nesetkala s příslušnou odezvou a snad právě proto spolky překonaly různá úskalí a existují dodnes.

Další trvání Vltavanu je nadále založeno na individuelní činnosti jednotlivých vltavanských spolků dle možností, místních tradic a podmínek.

Mimořádnou příležitostí pro vltavanské spolky byl rok 1996. V tomto roce se spolky dozvěděli, že obdobná vorařská sdružení existují i v dalších evropských státech a v Kanadě a že každé dva roky organizují společná setkání. Na jedno takové mezinárodní setkání byli zástupci spolků Vltavan v roce 1997 pozváni a 10. května se účastnili setkání v Muldenbergu u Klingelthalu v Německé spolkové republice. Na tomto mezinárodním setkání byly získány cenné poznatky a písemné materiály o činnosti obdobných spolcích v Evropě. Na základě získaných poznatků bylo rozhodnuto, že je nutné, aby i vltavanské spolky se staly co nejdříve řádnými členy mezinárodní asociace vorařských spolků. V roce 1999, 4.-6.července na výborové schůzi mezinárodní asociace v Unterrodachu a v Kloster Bauzu za účasti zástupců českých spolků byly vltavanské spolky přijaty za členy mezinárodní organizace.

Pro zjednodušení styků s ostatními vorařskými spolky v Evropě a hlavně s vedením mezinárodní asociace, se vltavanské spolky rozhodly vystupovat pod společným názvem „VLTAVAN ČECHY“ – společenství vltavanských spolků Praha, Davle, Šěchovice a Purkarec. Vltavan Čechy uspořádal I. ustavující valnou hromadu 15.ledna 2000 v Purkarci. Na této ustavující valné hromadě byl zvolen správní výbor a 1.presidentem byl zvolen ing. Jaroslav Camplík z vltavanského spolku Štěchovice. Společenství vltavanských spolků – „Vltavan Čechy“ je registrován u MV k 1.12.1999 pod č. VS/1-1/42 044/99-R.

„Vltavan Čechy“ svojí činností navazuje na tradice spolkového života lidí kolem Vltavy. Posláním „Vltavanu Čechy“ je podporovat a organizovat kulturní a národní život lidí, kteří mají vztah k řece Vltavě, jeho historii, tradicím a současnosti, zastupovat a chránit zájmy sdružených subjektů, poskytovat jim pomoc a vytvářet ke vzájemné spolupráci potřebnou základnu.

Subjekty sdružené ve „Vltavanu Čechy“ si ponechají samostatnost svého právního postavení, majetku a činnosti. Pod názvem „Vltavan Čechy“ se členové jednotlivých vltavanských spolků společně účastnili mezinárodního setkání v Rakousku – v Oberdrautalu v Korutanech ve dnech 29.8.–3.9. 2000, na horním toku řeky Drau (Drávy), kde se konal 12. ročník mezinárodního setkání vorařských spolků . V roce 2001 ve dnech 7.- 9. června členové „Vltavanu Čechy“ zorganizovali a zajistili mezinárodní setkání představitelů vorařských spolků z 10 států Evropy s oficielním pracovním a kulturním programem v Praze, ve Štěchovicích a také v Purkarci a na Hluboké n/Vlt. Další setkání, kterého se účastnili členové z Prahy, Davle, ze Štěchovic a z Purkarce se uskutečnilo ve dnech 6.-9.června 2002 ve Finsku v Liekse. V roce 2003 setkání ve Slovinsku, v roce 2004 ve Španělsku, v roce 2005 na Piavě v Itálii, v roce 2006 v Muldenbergu ve Spolkové republice Německo.

Ze všech dosavadních setkání si vždy odvážíme cenné poznatky a zkušenosti pro další práci v rámci možností v našich podmínkách.

František Nedbal

                                                                    O obci Purkarec

Purkarec bývala úhledná jihočeská vesnice, která se rozkládala na obou březích řeky Vltavy. U bývalého Čalounů mlýna je nadmořská výška 365 m, ale okolní kopce mají již výšku kolem 400 m n.m. První zmínka osídlení katastru a nejbližšího okolí (Jeznice, Chlumec, Hradecká či Zahrádecká vrata ve Staré oboře, hradiště Baba aj.) pochází ze střední doby bronzové – (polovina 2. tisíciletí před n.l.) V samotném purkareckém katastru byly nalezeny četné mohyly z doby haltštatské. Další jsou v katastru Jeznice nad Rachačkami a mnohé jsou v katastru chlumeckém.

Doba vzniku Purkarce není přesně známa. První historické zprávy se datují z roku 1352 a to již obec byla konstituována – založena. Lze se však domnívat, že obec vznikla v průběhu kolonizace – osídlování prováděné na hlubockém panství.

Průměrný počet obyvatel do roku 1946 byl 500 - 750 osob. Nejvíce obyvatel, 750, žilo v Purkarci v roce 1880 v 64 domech. Značný úbytek nastal po II. světové válce, kdy mnozí obyvatelé odešli v rámci osídlování do pohraničí.. Po prvním poválečném sčítání obyvatel v roce 1950 žilo v Purkarci 385 osob ve 115 domech. Od roku 1989 je obec součástí města Hluboká nad Vltavou.

                                   Vorařské muzeum Purkarec - síň voroplavby na Vltavě

                                                                             Síň obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů.

 

V síni jsou instalovány informativní panely o spolcích Vltavan. Síň je dokladem práce a způsobu života vorařů a šífařů v povodí Vltavy. Síň podává též informace o vodních elektrárnách ČEZ, a. s.

Muzeum je přístupno od května do září:

od 9:00 do 17:00 hodin,

každý den mimo pondělí.

Větší skupiny je nutno předem ohlásit na níže uvedená telefonní čísla, nebo písemně na uvedenou adresu.

 

  Adresa:   Purkarec 86, 373 43 Purkarec, 



Najdete nás zde

GPS (WGS-84) : s.š.49° 07´ 36.38˝ v.d.14° 27´ 9.25˝

Turistická známka No: 996 "Vorařské muzeum Purkarec"

The hall contains a collection of period artifacts, tools, and documents.
The hall has information panels about the Vltavan associations. It documents the work and life style of rafters and river boaters on the Vltava. The hall also gives information about ČEZ, a. s., hydro-power plants.

Dokumenten.
Im Saal sind informative Tafeln über die Vltavan-Verbände installiert, die die Arbeit und Lebensweise der Moldauschiffer dokumentieren. Auch Informationen über die Wasserkraftwerke der Tschechischen Energiewerke AG ČEZ, a. s., werden gezeigt